Soustředění, aneb: „ Jak si zlepšit fyzičku “ (5.6. – 10.6. 2007)

Vydáno: 30.04.2014 08:40

  „ No konečně “, oddechla jsem si, když jsme s taťkou zastavili před vraty našeho JK. Přivítala jsem se se Zuzkou a Péťou a netrpělivě jsme vyčkávaly na příjezd Merhy s Pájou.

Když pak dorazily, zeptala jsem se : „Tak co, jak  se těšíte?“ „ Už jsme se nemohly dočkat!“  „ To já taky ne,“ dodala jsem. Ale to jsme ještě vůbec netušily, co nás čeká……

 

 Středa 6.6.

 Budík na mobilu zazvonil v půl sedmé. Merha, s kterou jsem sdílela chatku, se ihned také probudila. Plni energie jsme vylezly ze spacáků, převlékly se, uklidily si, navštívily „ Johnnyho“ (= toaletu) a vyrazily pomoci Romanovi, alias Šroubovi, nakrmit koníky. Zanedlouho se ospale připlížila i Zuzka, Péťa a Pája. Nakrmeno jsme měly už v sedm. V klidu jsme se posadily před Jarči dům, která brzy přišla  a sdělila nám, že musí do Klatov a my bychom mohly mezitím jít s Romanem běhat do Nedanic, kolem kapličky a zpátky. Jen jsme se na sebe s holkami podívaly a ne příliš nadšeně přikývly……. „No zrychlete, nebo vám budu kolem najíždět na paty!“ vyhrožoval Roman a začal pískat na píšťalku, aby určoval tempo.

 A takhle to chodilo každý den…

Když jsme díky snídani nabraly trochu energie, rozhodly jsme se, že budeme hrát fotbal. Rozdělili jsme se do dvou družstev a začali. Byla to obrovskááá sranda!! Pája dostala díky velmi vtipnému běhu, podobající se Mr. Beanovi, přezdívku Ms. Bean. Musím tedy říct, že to bylo velmi trefné J.

  Po fotbale přijel kovář, aby okoval a ostrouhal některé koníky. Šlo mu to pěkně od ruky, takže to příliš dlouho netrvalo. Mezitím se i Jarča vrátila a my jsme si šli pro koníky,abychom mohly jít trénovat na jízdárnu. Domluvila jsem se s Péťou, že já si teď vezmu Agiho na jízdárnu a ona na něm pojede ven.

 Trénink byl supr, jako vždyckyJ. Po obědě jsme běžely s Jarčou do Nedanic Píťě naproti, která se vracela ze školy. Cestou jsme prováděly Jarči velmi oblíbenou chůzi, kterou jsme pojmenovaly „ Kachničky.“

  Když už nebylo takové horko, následovala naše dlouho vyčkávaná vyjížďka. První s Jarčou jela Zuzka, Péťa a Pája. Pak jsme vyrazily s Jarčou já a Merha. Vzala jsem si Nugiho a musím říct, že to byla šílená sranda! Jelikož jsme i při velké snaze Amandě a Sáře nestíhali, tak jsme je každou chvílí docválávali a Nuget utíkal jako o závod. Já jsem jen seděla v lehkém sedě a šíleně se tlemilaJ. Fakt jsem si to užívala.

  Večer jsme šly spát s Merhou jako poslední a hned jsme „ vytuhly.“J

 Další dny probíhaly podobně. Kdybych měla popisovat každý do detailů, psala bych to hooodně dlouho, tak se na mě nesmíte zlobit. Budu vám teď psát o těch nejzajímavějších událostech!

 

Čtvrtek 7.6.

  Po krmení, běhání a snídani přišla Jarča s dalším bodem programu, nazvaným „Kruhový trénink.“ Spočíval v tom, že za jednu minutu jsme musely a) udělat co nejvíce sedů-lehů, b) co nejvíckrát vystupovat a sestupovat ze schůdku, c) co nejvíckrát skočit přes švihadlo, d) udělat co nevíce dřepů a e) kliků. Mezi každým úkolem jsme měly půl minuty na odpočinek a přípravu na další úkol. Losovali jsme pořadí, vytáhla jsem si 5. Po dokončení jsem byla úplně mrtvá a nebyla jsem sama. Byla to velká makačka. Hlavně pro mě, jelikož nedělám narozdíl třeba od Péti a Zuzky žádný sport. Po obědu už na nástěnce ve srubu visely výsledky. Po shlédnutí jsem byla dost překvapená- umístila jsem se totiž na 1. místě!!! S jednobodovou ztrátou za mnou byla Péťa a o 3. a 4. místo se dělila Jarča se Zuzkou.

 

Pátek 8.6.

  Jelikož jsme odmítaly po včerejšku si zopáknout  Kruhový trénink, navrhla Jarča posilování. Nezbývalo nic jiného než souhlasitJ. Každý si vzal židličku a postavil si ji do stínu k chatkám. Jarča nám předcvičovala a vůbec se s námi „ nemazlila.“ Prováděly jsme cviky na posilování všech možných svalů v několika sériích, které se mnohokrát opakovaly. Ani si neumíte představit, jaká to byla dřina. Ale člověk musí něco vydržet pro hezkou postavu, že ano?:)

  Po obědě následoval program, na který jsme se všichni moc těšili! Byla to vyjížďka, jejíž cílem byla farma u pana Tetzeliho. Všichni jsme si pěkně připravili koníky, vzali si tričko JK Ebano, nebo pruhované tílko ze Dne koní a mohlo se vyrazit. Akorát Marianka, která ráno přijela, musela zůstat, protože byla po nemoci. Jela jsem na Agim. Všichni koníci byli během cesty hodní a my jsme si to užívali. Asi tak po hodině a něco jsme vjížděli na statek a vyčkávali na pana Tetzeliho. Ten nás hezky uvítal a nechal nás koníky odsedlat a pustit do výběhu, aby si odpočinuli. Nás vzal do vinného sklípku, kde byl příjemný chládek. Dal nám napít vody, nebo jiných NEALKOHOLICKÝCH nápojů. Příjemně jsme si odpočinuli, popovídali a vydali se znovu na cestu. Vše proběhlo bez větších problémů, koníci si pěkně šlapali, někteří si radostí hodili i pár kozlíkůJ. Když jsme se vrátili opět do Trní, nechtělo se nám ani dolů. Dali jsme našim zlatíčkám granulky a s pochvalou je pustili do výběhu.

  Když jsme odpočívaly před srubem, přijela další členka našeho soustředění- Nikča. Chudák musela do školy, tak dorazila až dnes. J

 

Sobota 9.6.

  Tento den byl volnější, ani běhat jsme nemusely. Čekala nás po obědě totiž jiná důležitá věc: Jarča k nám pozvala pana Tetzeliho, aby nás trénoval. Ten si to zajistil jinak- netrénoval on, ale Zuzka, slečna, která jezdí jeho koníky a nedávno udělala ZZVJJ.

  Aby nás na jízdárně nebylo najednou moc, rozdělily jsme se na dvě skupiny. První jsem šla já, Merha a Píťa. A pak Pája, Zuzka, Péťa a Nikča.

  Byl to dobrý trénink, hodně nám říkala, co děláme špatně a na co při licenci koukají. Skákaly jsme i překážky, dokonce i kolmákJ. Ale stejnak i přesto musím dodat, že Jarči trénink mám raději!

  Na oplátku jsme před večerem jely autem k nim, abychom jim pomohly zahánět ovce, kterých mají spoustu! Netrvalo nám to ale příliš dlouho. Pak následovalo něco, s čím jsme zrovna nepočítaly- mohly jsme jet na jejich huculkách na vyjížďku. Neváhaly jsme a souhlasily. Šli jsme si pro koníky, připravily je, nasedly a se Zuzkou a Pavlem (ti nás trénovali) jsme se vydaly směrem na Skašov.

  Vrátily jsme se v pořádku zpátky, i když Nikča měla celkem potíže se sedlem, protože jejímu koníkovi vůbec nesedělo a sklouzávaloJ Poté jsme se rozloučily a vyrazily zpět do Trní.

 

Neděle 10.6.

  Tento den byl podobný těm ostatním, nic zvláštního se neděloJ.

  Odpoledne jsem už musela jet domů, což se mi vůůůůbec nechtěloL Představa, že další den musím do školy, nebyla zrovna úžasná. Byla jsem plná dojmů a názoru, že si toto soustředění musíme ještě někdy určitě zopakovat!!!

TAKŽE SOUSTŘEDĚNÍ ZDAR!!!

Váš Papoušek J

(Petra Byrtusová)